Dne 2. prosince 2023 od 19:30 uvedl Bohdan Mikolášek v den svých 75. narozenin v kostele U Martina ve zdi v Praze 1 cyklus písní, kterému bude dominovat jeho nejslavnější píseň Dům, kde bydlí láska. Slovo dům se bude vyskytovat i v dalších písních: Namaluj brácho dům, Nezavírej dům, Domů zpátky. Ostatně nad vchodem Dvakačovického kostela, kde jako kazatel třicet let působil jeho otec ThDr. Adrian Mikolášek, je velkými písmeny napsáno „DŮM MŮJ“.

Bohdana Mikoláška jsme požádali o rozhovor.

Bohdane, Dům, kde bydlí láska je tvoje kultovní píseň. Co tě k ní inspirovalo?

Kultovní byla doba, která mě nechala zahrát tuhle píseň v televizi v záznamu v kultovním divadle Semafor. Na kulty moc nejsem, říkám jí spíš doba kulturní. Doba, kdy Beatles byli všichni čtyři, Suchý byl ještě Šlitr. Doba kdy se věřilo, že písnička dovede změnit svět. Kdy, jak já říkávám, se slovo láska vrátilo z postele zpět do kostela:). Zažít do celých těch idealistických tzv let šedesátých v necelých dvaceti i naše Jaro 68 a mít s kytaru v ruce … stačilo tu dobu jen zazpívat:). Když si dnes pamětníci, nebo jejich děti, přejí právě tuhle píseň, vím skromně, že to je i ta doba, na kterou lze i v dobrém vzpomínat. Jako na všechny doby, kdy – byť na chvíli – zkoušely věci být lepší.

Tvůj letošní pořad je postavený na slově dům. Proč? Co tě k tomu vedlo?

Je to nápis na ,” tatínkově “ kostele v Dvakačovicich na Chrudimsku… Jsme s Janou oba děti z farářských rodin. To poslání nese s sebou i to, být posílán z místa na místo. Nebo sám hledat to další. Najednou to slovo dům ztrácí ty kameny a cihly a je spíš symbolem toho uvnitř – těch, co v něm bydlí. Jistě je dobré, aby střechou nad hlavou tam chvíli nepršelo a v závětří vyhlížet z okna. Ta naše všechna stěhování mají zkušenost. Vlast nemá nic společného s vlastnictvím.

pokračování rozhovoru